Jak to všechno začalo
Trocha povídání o začátcích a postupném dopracování se až k závodům
Nějaký čas jsme truck trial sledovali v televizia časopisech a velice nás tento sport zajímal. Proto jsme se rozhodli zajet si 6. a 7. června 1998 do Mohelnice na první závod ME truck trialu sezóny 1998. Po víkendu stráveném na závodech jsme už věděli, že si tento sport chceme také vyzkoušet.
Rozhodování o nejvhodnějším vozidle nebylo nijak složité. Osmsetpětky byli už v truck trialu osvědčené, jsou stále poměrně dostupné a snadno se dopravují. Co sháníme jsme už tedy věděli a tak nám nezbývalo než nějakou tu osmsetpětku sehnat.
Prvního majitele jsme kontaktovali v červenci 1998. Tam jsme pochopili, že nemusíme koupit hned první vrak, který nám přijde pod ruku a tak jsme sháněli dál. Ale i tak byl náš pobyt ve Šluknovském výběžku úspěšný. Domů jsme si přivezli bednu náhradních dílů a dvě pneumatiky, vše samozřejmě na Tatru 805. Teď už bylo jasné, že z našich plánů nemůžeme ustoupit.
Hned v srpnu jsme při pobytu na Příbramsku kontaktovali několik dalších majitelů Tater a koncem srpna jsme už konečně našli osmsetpětku, která, zaparkovaná pod stromem za hasičárnou, čekala přímo na nás. Jenže stále ještě nebylo vyhráno. Předběžná dohoda vznikla hned na místě, pak následovalo několik telefonátů, dlouhé čekání, další návštěva, další telefonáty, další návštěva a pak jsme se teprve dohodli. Jenže to už byl květen. Konečně nadešel onen slavný den - 5. červen 1999, kdy jsme se konečně stali majiteli Tatry 805 v hasičském provedení.
A co že jsme to vlastně koupil ?
| Typ | Tatra 805 |
|---|---|
| Rok výroby | 1957 |
| Výrobce podvozku | Tatra n.p. Kopřivnice |
| Výrobce motoru | Závody V. I. Lenina Plzeň |
| Výrobce nástavby | Továrny na hasící zařízení n.p. Hořice |
| Typ nástavby | hasičská skříň |
| Počet míst k sezení | 10 |
| Rozměry d/š/v | 4850 / 2050 / 2700 mm |
| Hmotnost p/u/c | 4240 / 800 / 5040 kg |
| Zařazení do provozu | 7.2.1958 v Dobříši - Požární sbor Nový Knín |
| Přidělená SPZ | PB - 08 - 50 |
| Vyřazení z provozu | 25.2.1999 v Příbrami - Požární sbor Nový Knín |
| Stáří v době koupě | 42 let |
| Počet ujetých kilometrů v době koupě | 17 000 km |
=>auto jako nové !!!
Auto už jsme tedy měly. Ale to, ač se to na první pohled nezdálo, byla ta jednoduší část celé akce. Přestavba v trucktrialovou Tatru spolykala mnohonásobně více času než jsme zprvu počítali. Celý přerod trval 5 let.
V první fázi, hned po koupi jsme odstranili nepotřebnou hasičskou nástavbu a začali řešit problém jak Máňu dostaneme domů, což je cca 150 km. Po zvážení všech variant jsme se rozhodli pro cestu vlakem. Na 6. Září 1999 jsem objednal přistavení železničního vagónu k nákladové rampě v železniční stanici Dobříš. Přesně podle objednávky byl vagón v požadovaném termínu přistaven a tak začala největší akce v dějinách stěhování naší Máni. Cesta spočívala ve 20 km přesunu po vlastní ose na nádraží, dvou dnech cesty vlakem a 10 km opět po vlastní ose na dvorek, kde měla strávit další tři roky svého života.
Na podzim ještě před příchodem zimy jsme se snažily stihnout co nejvíce práce. V rychlém sledu šlo za sebou odstrojení, lak, elektroinstalace, brzdy. Zima a po té nedostatek času další práce značně zabrzdily. Z těchto důvodů se náš první výjezd (nepočítaje popojíždění po dvorku) datuje až na konec léta 2001.
Nadšení z první zkušební jízdy neznalo mezí. Čtrnáct dní na to jsme uspořádali pro kamarády první veřejnou prezentaci. Sezvali jsme příznivce i pochybovače a Máňu jsme jim náležitě předvedli, všechny jsme svezli - no prostě paráda. V tu chvíli jsme si mysleli, že stihnutí příští sezóny nestojí nic v cestě. Ale stálo. Další práce nenabrali takovou rychlost jak jsme předpokládali a tak jsme sezónu 2002 nestihli.
Posun nastal alespoň v pracovním zázemí - pořídili jsme si náležitě dimenzovanou garáž. Pracovalo se nám opravdu mnohem lépe, ale sezóna 2003 zůstala rovněž v nedohlednu. A tak jsme alespoň využívali čas mezi jednotlivými většími akcemi k jízdám na nedalekou výsypku zeminy, povrchového hnědouhelného dolu, kterou máme hned v sousedství. Tady jsme získávali zkušenosti v jízdě s naší Máňou v těžkém terénu a mohli jsme porovnávat změny v jízdních vlastnostech v závislosti na postupujících úpravách auta (bez rámu a s rámem, bez závaží a se závažím, s nebrzdícími , s brzdícími a zase nebrzdícími brzdami a tak pořád dokola). Vždy když jsme si mysleli že jsme zase o jeden malý krůček blíže ke konečnému výsledku, zničehonic se objevil jeden a nebo více obrovských kroků, které nás od tohoto výsledku zase značně oddálily.
Nadešel rok 2004 a vidina prvních závodů. Od těch nás dělila pouze jedna zdánlivá maličkost - SERVO. Začátkem března jsme servo včetně příslušenství sehnali a chvatně jsme se pustili do zástavby. Zvolili jsme technické řešení, nechali vyrobit různé přípravky na uchycení a nakonec jsme vše dali dohromady. Po vyzkoušení jsme zjistily, že tudy cesta nevede. Základní myšlenka byla sice jednoduchá, ale dost dobře nefunkční. Toto jsme zjistily čtrnáct dní před prvním závodem sezóny 2004. Zklamání neznalo mezí a tak jsme se prvního závodu zúčastnili opět pouze jako diváci.
Naštěstí kalendář na sezónu 2004 byl poskládán tak že do dalších závodů jsme měli dva měsíce čas a to nám dalo možnost nebojácně se vrhnout do jiného řešení. Všechny části jsme demontovali a začali opět od znova. Navrhli jsme jiné technické řešení (už ne tak jednoduché, ale jak doufáme funkční), nechali u soustružníka a frézaře vyrobit další spoustu přípravků potřebných k zástavbě a vše opět zabudovali. Po zabudování se nám tahle varianta opravdu zdá jako mnohem funkčnější než ta první (i když práce s ní bude ještě dost) a tak nás čekalo už "jen" vychytávání drobných nedodělků a ladění celého vozu.
Zde je uložen dokument shrnující celých pět let příprav
VIDEOKLIP - Pět dlouhých let |
Po pěti letech přípravy proběhly 1. závody, kterými se zabýváme v samostatném odkazu této stránky. Jejich výsledkem, z hlediska technického stavu naší Máňi, bylo zjištění, že nám část koní v motoru strašně zlenivěla nebo rovnou chcípla. Proto nám nezbylo nic jiného než tuto situaci řešit.
Po mnoha telefonátech jsme situaci začali řešit 26.6.2004, kdy jsme časně z rána vyrazili koupit nový motor. Takhle narychlo byl motor k dispozici pouze na opačné straně republiky a tak nám nezbylo nic jiného než si udělat výlet na Moravu. Koupě motoru proběhla přesně podle domluvy a tak nám zbylo ještě trochu času na návštěvu Kopřivnického TATRA muzea, od kterého jsme byli nedaleko. Odtud jsme si přivezli též jeden nezbytný doplněk, bez kterého auto značky TATRA snad ani nemůže jezdit.
Motor jsme už měli, ale co dál. Nový motor jsme kupovali hlavně z obavy, co by se stalo, kdybychom nestihli opravu dokončit do příštích závodů. Proto jsme původní motor nechali zabudovaný co nejdéle to šlo a pustili jsme se do repase motoru nového. Úkol byl jasný - rozebrat, zkontrolovat, přetěsnit a zase složit. Na tyto práce jsme si zprvu moc netroufali, a proto jsme se domluvili s kolegou, který má s těmito motory spoustu zkušeností.
Časový plán byl také jasný. O víkendu 10.-11.7.2004 vyndáme původní motor, v následujícím týdnu necháme vyměnit spojkové obložení a další víkend to je 17.-18.7.2004 zabudujeme nový, už zrepasovaný motor. Až po výměnu spojkového obložení časový plán vycházel skvěle. ALE !!! dostavili se nečekané komplikace. 12.7.2004 už bylo jasné, že motor do závodů zrepasovaný nebude a tak jsme zvolili náhradní řešení. V práci jsme si vzali dovolenou a ve čtvrtek 15.7.2004 jsme se sami pustily do repase původního motoru. Během chvíle jsme zjistily, že naše obavy z motorářské práce byly naprosto zbytečné. Práce s tímto motorem svojí obtížností odpovídá práci se stavebnicí značky LEGO v trochu techničtějším provedení. Ve čtvrtek jsme motor rozebrali a zjistily škody - teda škody - vždyť vlastně nijak zásadní škody na motoru nebyly. Na dvou hlavách jsme našli podpálené ventily (na jedné teda docela dost), ale jinak nic. Válce pěkně hlaďoučké - prostě paráda. Jenom všechno strašné sasr... od oleje a jiného bordelu. V pátek jsme nechali zabrousit ventilová sedla na vadných hlavách, k tomu nové ventily a vše začalo být opět na dobré cestě. V sobotu jsme celý motor opět složily a zabudovali zpět do auta. Začali jsme nastrojovat a ejhle - nastaly drobné potíže se spojkou. A tak cvičně zase motor ven úprava spojky a zase motor dovnitř. Je jasné, že činnosti popsané v předešlých dvou větách neproběhly za pět minut, ale vlekly se nějakou tu hodinku a pro dva lidi to nebyla žádná procházka růžovým sadem, ale pořádná šichta. Ale motor byl na svém místě a mohli jsme pokračovat. Síly zbyly už jen na vrácení nárazníku a ochranného rámu kabiny na své místo a jejich upevnění. V neděli ráno práce pokračovali. Seřízení ventilů, nasazení ventilových vík, připojení elektriky a zkouška. Výsledek - na poprvé jako Pája. Motor běžel skvěle - šel za plynem, nikde netekl ani nefoukal. Nechali jsme ho chvíli běžet a když se ani po chvíli nic nestalo, motor jsme vypnuli a pustily se do montáže všech krytů, ovládacích prvků a sedaček. Pak už mohla nastat zkušební jízda. Výsledek - paráda. Člověk se stále dovídá něco nového, a tak i mi jsme se dozvěděli zajímavé věci. Kopec, který jsme dřív jezdili na silniční II nebo redukovanou III se najednou dá bez problémů vyjet na silniční III., kopec který jsme dřív jezdily na silniční III se dá jezdit na silniční IV atd.
Potud se zdá všechno skvělé, uvidíme co to udělá v plné zátěži na závodech, ale v tuto chvíli jsme naprosto spokojeni.
Publikováno: 09.02.2005 v rubrice Naše Máňa. Autor: Toš