Počet zobrazení stránky od 1.5.2004
5. závody 2005
Po nešťastném pádu na čtvrtých závodech v Postoloprtech bylo jasné, že páté závody sezóny 2005, vyhlášené na 17.-18.9.2005 do Ujkovic, se budou muset odehrát bez naší účasti. Jeden měsíc, čili tři víkendy, byly na opravu poškození takového rozsahu skutečně málo a tak jsme veškeré úsilí soustředili na zajištění účasti na posledních závodech ve Chříči, plánovaných na 15.-16.10.2005 a Ujkovických závodů jsme se zúčastnili pouze jako diváci.Díky tomu, že není moc co popisovat na závodech, kterých jsme se aktivně nezúčastnili, tak na tomto místě popíšu alespoň to co se dělo v době mezi závody v Postoloprtech a ve Chříči. Tedy v sedmi týdnech mezi 21.8.2005 a 14.10.2005.
Po návratu z Postoloprt jsme se co nejrychleji pustili do vyložení nepojízdné Tatry a kompletní rozborky, abychom zjistili jaké všechny škody pád na autě zanechal. Na první pohled bylo jasné, že praskla skříň hlavní převodovky, ohnula se levá zadní polonáprava a utrhaly se všechny silentbloky uložení kabiny. Víc toho na první pohled vidět nebylo.
Vypadalo to, že všechny poškozené komponenty máme v rezervě, a tak jsme nelenili a vrhli jsme se do repase převodovky, zadní nápravy a kabiny. Práce docela ubíhala, a tak jsme brzo nasazovali už zrepasované převodovky zpět do rámu a chystali se vše začít kompletovat. V tu chvíli nás napadla geniální myšlenka, trošičku si v dílně uklidit. Úklid stál za to. Nejen že jsme našli spoustu nářadí, které jsme před tím vůbec nemohli najít a stále jsme se hádali například o klíč velikosti 17, který jsme měli jen jeden a přitom jsme všichni věděli, že další čtyři se NĚKDE válejí. Ale hlavně jsme našli jednu zásadní matičku, která měla být uvnitř převodovky a místo toho se válela volně na podlaze. Takže postup byl jasný – převodovky zase ven a vše znovu. Když jsme se přenesli i přes tohle malé zdržení vrhli jsme se do spojování přední a zadní části rámu dohromady. Bylo nám sice divné, že hnací hřídel pro zadní nápravu je proti centrální rouře dost vyosená, ale nepřikládali jsme tomu zásadní význam. Celý podvozek jsme zkompletovali nasadili všechny torzní tyče a chystali se na podvozek nasadit pomocný rám s korbou. Při posouvání podvozku po dílně se projevil obrovský odpor v převodech. První myšlenka nás zavedla rovnou k vyosené hřídeli pohonu zadní nápravy a tak nám nezbylo nic jiného než podvozek znovu rozpůlit. Do hlavy nám stále nešlo, jak je možné, že by se po ráně do kola mohlo poškodit uložení hnací hřídele zadní nápravy, když mezi polonápravou a hnací hřídelí nápravy není přímá mechanická vazba a ta nepřímá je ještě přes několik ozubených převodů, které poškozeny nebyly. Po rozebrání se vše vyjasnilo. Uložení bylo v pořádku, ale chyba byla v centrální nosné rouře. To nás samozřejmě vůbec nenapadlo, že taková masa ocele by se mohla ohnout a tak jsme měřili a měřili až jsme dostali odpověď. Ohnutá nebyla roura jako taková, ale k ohnutí došlo ve svaru, kterými jsou na obou koncích přivařeny příruby na přichycení převodovky a zadní nápravy. Na první pohled byl svar v pořádku, dokonce na něm nebyla ani popraskaná barva, ale ke značnému vychýlení v něm skutečně došlo. Díky tomu byly nesouose uloženy výstupní hřídel z převodovky a vstupní hřídel do zadní nápravy. V důsledku této nesouososti docházelo při otáčení k ohýbání spojovací hřídele a to ohýbání tvořilo ten obrovský odpor, který jsme si nejdříve neuměli vysvětlit. Takže jsme vyměnili ještě centrální nosnou rouru a začali jsme zase skládat.Teď už vše probíhalo bez větších komplikací. Osm dní před odjezdem na závody (tedy s velikou časovou rezervou) jsme nasadili zpět opravenou kabinu a o posledním víkendu jsme vše zakončili nasazením ochranného rámu a prvními funkčními zkouškami. Ty spočívali v ujetí necelých 100 m a více jsme do závodů již nestihli.
Spánku jsme si moc neužili, protože na pátek jsme si v práci vzali dovolenou. Tady by se dalo říct: když dovolenou tak se v klidu dospí, pak se naloží a vyrazí se do Chříče. Opak byl pravdou a naše plány vypadali trochu jinak.
Protože jsme při posledních opravách Máni spotřebovali téměř veškerou zásobu náhradních dílů, tak nám nezbylo nic jiného než opět rozhodit kontakty a čekat co se bude dít. A dělo se. V zápětí přišla nabídka na celý podvozek i s kolama. Taková nabídka se neodmítá a tak jsme šli do tohoho. Podvozek bylo nutno co nejdříve odvézt od původního majitele, a tak nám nezbylo nic jiného než vyrazit v pátek ráno před odjezdem na závody. Takže po té co jsme dopřipravili Máňu a v 1.00 jsme dorazili domu, tak už 6.00 jsme seděli v Avii a směřovali k Příbrami pro podvozek. Než jsme tam dojeli, naložili a vrátili se zpět do Duchcova, tak bylo 16.30. Následovala vykládka, sbalení všeho potřebného na závody, naložení Máňi, krátká zastávka doma a sbalení nejnutnějších věcí, nákup potravin a rumu a pak jsme už mohli vyrazit do Chříče. To už bylo 21.30 a než jsme dorazili do Chříče tak byla půlnoc – takže den jak malovanej.
Publikováno: 27.10.2005 v rubrice Sezóna 2005.
Diskuze:
žádný příspěvek
Autor: Toš
Náhled pro tisk