4. závody 2005
Tak a je to tady, už dlouho jsem se obával, že Toše jednou přestane bavit psát tato shrnutí ze závodů a děje okolo TTTT vůbec, a stalo se. Takže tentokrát se pokusím poslední události shrnout já a že toho nebylo zrovna málo.
O víkendu 20. a 21.8. byly další, pro nás v pořadí již čtvrté letošní závody v naprosto nové a neznámé lokalitě pískovny Elsnic u Postoloprt. Příprava na závody, přes to, že se při odjezdu z Jihlavy zdálo, že toho k opravám moc není, zabrala skoro celé dva měsíce které od posledních závodů uplynuly. Voda v Jihlavě odepsala celou elektriku a ještě se to řidké bláto dostalo do spousty gufer, kterým takováto hmota opravdu nedělá moc dobře. Vše jsme opravili a v pátek dorazili, tentoktát dost brzy, jelikož jsme byli skoro domácí, do Postoloprt. Postavili jsme depo, připojili se poprvé k elektrice z centrály, jelikož jsme konečně měli dostatečně dlouhý kabel a vyrazili na obhlídku vytyčených sekcí. Po obhlídce jsme se zasekli u stánku s Perštejnem no a pak ještě chvíli v depu a celí natěšení na zítřek jsme šli spát.
Sobota začala dosti nešťastně, po rozpravě a rozdělení do sekcí jsme zjistili, že přestala fungovat spojka ač při příjezdu na rozpravu ještě fungovala. Po chvíli marného úsilí o její doštelování nás začaly brát katastrofické myšlenky. "Naložíme auto, odvezeme do Duchcova, seženeme nové obložení a do nedělního rána jsme zpět". Nakonec jsme se rozhodli, k odvážnému činu a motor rozpůlili na louce v depu. Po demontáži spojky jsme zjistili, že nás neopustila spojková lamela, jak jsme předpokádali, ale Jihlavské bahno se dostalo i do spojky, kde zablokovalo jednu z přítlačných páček. Spojku jsme rychle vyčislili a vše sesadili zpět. S pouhým tříhodinovým zpožděním jsme mohli radostně vstoupit do závodu.
Vzhledem k obtížnosti terénu, jsme neměli na ostatní ani tak vážnou bodovou ztrátu a tak jsme se vrhli do zdolávání jednotlivých soutěžních sekcí. Oboum našim posádkám se docela dařilo i když v zadní polovině startovního pole, ale alespoň jsme soutěžili mezi sebou. Odpoledne se vyskytla drobná závadička v podobě praského klínového řemenu, ale nic co by nás mohlo zaskočit. Tak proběhla celá sobota a večer jsme mohli auto bez jakýchkoliv oprav zaparkovat v depu, doplnit provozní kapaliny a vyrazit doplňovat provozní kapaliny do sebe.
Neděle začala velmi dobře, v sekcích se docela dařilo a tak nás kromě vzájemného soutěžení začaly brát myšlenky na dostihnutí Markovo Tatry, který se držel pro nás alespoň bodově v dohledu, vše se ale změnilo na třetí nedělní sekci. Většina branek této sekce byla na horní hraně pískovny a poslední byla pod prudkým sjezdem kolmo na svah na dno pískovny. Tento sjezd se nám stal osudným. Ne že by se jednalo o nepřekonatelnou branku, přeci jen před námi tam již některé posádky jely, ale bylo za potřebí ji dobře najet a pak se opatrně spustit dolů. Nám se ale nepodařilo si přesně najet kolmo na svah a na jeho hraně jsme zůstali stát. Ještě jsme s Kócou chvilku diskutovali o tom, zda si couvnout a najet znovu, nebo zda nás srovná hrana vyjedého úvozu. Nakonec vyhrála druhá varianta a tak jsme se rozjeli dolů. V tu chvíli nás od dna pískovny dělilo cca 10 metrů. Přední kola se podle hrany úvozu opravdu srovnala, ale pod zadníma se utrhnula hrana svahu a zadek nás začal předbíhat, pak jěště nadskočil o nějakou terénní hranu a bylo vymalováno. Zadek auta se prudce zvednul a přes pravý přední roh jsme se převrátili, salto dále pokračovalo na střechu levý bok a zpět na kola. Ocitli jsme se rázem na dně pískovny. Po krátkém zjištění, že Kócovi ani mě nic nechybí, jsme se zorintovali v prostoru, zjistili, že jsme přetrhli mlíko vymezující soutěžní sekci, ale přeci jen stáli jsme na kolech tak důstojně, odjedem. Po nastartování, které se kupodivu podařilo jsme ale zjistili, že my jsme sice v pohodě ale s naší Máňou je to špatné. Při provedeném saltu se utrhla kabina a zablokovala všechny řadicí páky, ohnuola se zadní levá poloosa, ale co bylo nejhorší, rozpůlila se převodovka. Tím samozřejmě nedělní soutěžení zkončilo, Máňu jsme pomocí bagru naložili na avii a zbytek dne strávili jako diváci.
Tento náš "vrcholný výkon" ale nezůstal bez ocenění, domů jsme se vrátili s pohárem pro Budkaře závodu, ale hlavně se spoustou práce. Dnes, je týden po zkončení závodů a Máńa je rozebraná na ty nejmenší kousky po celé garáži. Měli jsme ohromné štěstí, že všechny poškozené díly se v garáži nacházely v rezervním provedení, takže, jestli všechno půjde dobře, tak ještě letos pojedeme. Ujkovice asi nestihnem, ale do Chříče by se to snad dalo stihnout.
Publikováno: 28.08.2005 v rubrice Sezóna 2005.
Diskuze:
6příspěvků
Autor: Kuba
Náhled pro tisk
