2. závody 2005
V termínu 21. – 22.5.2005 se konaly druhé závody MR v Truck trialu. Tentokrát v nové lokalitě Kosov u Berouna – velkolom Čertovy schody. Už název lokality prozrazoval, že tentokrát terén prověří nejen posádky, ale hlavně techniku. A taky jo.
Přípravy na tento závod probíhaly tak nějak jinak než normálně. Hlavním úkolem bylo absolvování TK s naší přepravní Avií. V týdnu po závodech jsme vyložili a vyrazili do STK. Vše probíhalo dobře až do kontroly brzd na válcích. Odtud jsme odešli s nepořízenou s hodnocením nadměrná nesouměrnost účinku brzd na zadní nápravě. Při jízdě se nesouměrnost sice neprojevovala, ale přesto jsme se této závadě museli věnovat. Po jejím odstranění a úspěšném absolvování opakované TK, zbyl na přípravu Máni pouze jeden víkend.
Na Máně nebylo moc co opravovat, a tak jsme vyměnili prasklou řemenici, provedli pár menších oprav, dolili provozní kapaliny a v neděli jsme se chystali naložit. A tady nastaly potíže. Vše bylo připraveno na nakládku a Máňa se zvolna pohybovala na 50 m dlouhé trase od garáže k přistavené Avii. V tu chvíli se motor zastavil a už jsme ho nenatočili. Následovalo potupné dotažení Máni zpět do garáže na tyči a rychlá diagnostika s výsledkem – závada na elektrosoustavě někde na trase cívka – kondenzátor – rozdělovač – kabely – svíčky. Nezbývalo nic jiného než v pondělí po šichtě se opět sejít v Duchcově a věnovat se odstranění závady. To se nám povedlo a s jednodenním zpožděním jsme v pondělí večer naložili.
Pátek probíhal standardním způsobem. Po šichtě rovnou do Duchcova, vyvést Avii i s Máňou z garáže a vyrazit. Vše probíhalo v poklidu a tak po posledním doplnění potravin a ostatních potřebných věcí v Berouně jsme se začali škrábat do posledních kilometrů cesty směr Kosov. A když píšu škrábat, tak tím myslím škrábat. Kopec byl tak prudký, že naše plně naložená Avie měla co dělat a tak přišla na řadu i jednička, což nabývá zvykem.
Po příjezdu na místo jsme vyložili, rozbalili tábor a ještě za světla vyrazili okouknout lom. Po hodinové procházce došlo i na myšlenku, že nás zatím tak moc lidí nevidělo, a tak když naložíme a odjedeme, tak si toho nikdo ani nevšimne. To byl samozřejmě nesmysl a tak jsme vyrazili rozptýlit naše obavy k pivu a pár kilům stejků.
V sobotu ráno jsme stáli plni odhodlání na technické přejímce s novou taktikou. Jelikož jsme při posledním závodě zbyli v kategorii S1 jako jediná Tatra v obrovské konkurenci Unimogů, rozhodli jsme se využít možnosti, kterou nám pravidla nabízejí, a vytvořili jsme dvě posádky střídající se na jednom autě. Posádka 110 Tomáš Krása – Petr Kunz (v tomto složení jsme jeli již loňské Ujkovice a Chříč) a nově složená posádka s v minulosti již použitým číslem 119 Pavel Kocourek – Jakub Krása. Od toho jsme očekávali, že když už se nemůžeme prát s ostatními, kteří jsou strašně daleko před námi (co se týče zkušeností i techniky), budeme se prát alespoň mezi sebou.
Celou sobotu jsme mezi jednotlivými sekcemi odstraňovali technické potíže, které měli jednoho společného jmenovatele. Bylo strašné horko a naše Tatřička se nestíhala chladit, protože mezi starty dvou našich posádek, nezbýval dostatek času na odpočinek přehřáté techniky. Na to se nabalovali další technické potíže, potíže s rovnováhou, které měli za následek zase dva pády na bok a tak dále a tak dále. V sobotu večer jsme si pevně drželi krásné čtvrté a páté místo (z pěti startujících posádek), ale přesto naše bodová ztráta nebyla ještě nijak dramatická.
V neděli ráno přišla sekce, kterou obě naše posádky projeli s nulovým počtem trestných bodů. Ostatní sice také, ale pro nás to byla premiéra. V další sekci jsme se hrdinně pustili do zdolávání svahu a po chvíli na nás všichni z venku volali „poloosa, poloosa“. A tak jo. Nezbylo nám nic jiného než naše snažení ukončit a opustit sekci s levým zadním kolem zablokovaným a nečině se vlekoucím za námi. Venku jsme rychle okoukli škody a bylo jasné že je zle. Jediné co bylo na první pohled vidět byla prasklá skříň kolové redukce což nevěstilo nic dobrého, a tak jsme naše soutěžení ukončili.
Dolu do lomu jsme si dojeli Avií, počkali jsme na jeřáb a pak jsme poprvé viděli Máňu lítat. Nakládka jeřábem proběhla celkem snadno, ale zůstávala před námi vidina, že skládání bez jeřábu zase tak snadno nepůjde. To jsme v tu chvíli zbytečně neřešili a tak jsme se vrátili do depa, zbourali náš tábor, naložili a dál jsme si neděli užívali jako diváci. Ostatních v soutěži moc nezbylo, a tak ukrajovali úspěšně jednu sekci za druhou. Čím víc sekcí odjeli, tím víc jsme sbírali trestných bodů, a tak jsme si při odpoledním vyhlášení vítězů vyslechli zase pěkné hektary.
Cesta domů neprobíhala nijak vyjímečně a za dvě hodinky jsme byli v Duchcově. Zde jsme všechno uložili a dohodli se, že se hned druhý den po šichtě zase sejdeme, zjistíme škody a pokusíme se vyložit. Tak se taky stalo.
Publikováno: 31.05.2005 v rubrice Sezóna 2005.
Diskuze:
žádný příspěvek
Autor: Toš
Náhled pro tisk
